Blog

Pokud se vaše snahy o volnou tvorbu v dětství setkávaly k odsouzením, může pro vás být v dospělosti stresující. Možná se kvůli tomu tvůrčím činnostem vyhýbáte a máte pocit, že to není nic pro vás. Je to škoda, protože vyrábění rukama může přinést uvolnění, odpočinek mysli a hodně radosti. Dobrá zpráva je, že kreativita a odvaha tvořit jdou natrénovat a můžete se znovu naučit si hrát.

Kreslím a tvořím rukama moc ráda už od dětství. Už druhým rokem mám to štěstí, že tuhle radost můžu sdílet. Pod značkou svého papírnictví Kousek přírody se s lidmi setkávám na festivalech a workshopech u jednoho stolu a společně tvoříme z papíru.

Je to krásná a obohacující práce, zákaznice a zákazníci mě nepřestávají překvapovat. Nejen tím, jak úžasné barevné kombinace volí pro svá díla, ale také svými příběhy a přístupem. Všimla jsem si, že dospělí k tvorbě přistupují často jinak než děti.

Malé děti většinou neváhají a na dotaz, jestli mají chuť si u nás něco nakreslit, odpovídají upřímně a bez rozpaků. Když zrovna chuť mají, vezmou si do ruky pastelku nebo fix a pustí se do díla. Často mají naprosto jasnou představu, jak má jejich malé dílo vypadat a velmi pečlivě hledají barvy, které představě odpovídají. A když ji ještě nemají, pustí se do práce a čekají, že inspirace přijde časem (a vždycky přijde!). Důvěřují procesu a umí se do něj plně ponořit, soustředí se na tvoření a nevnímají nic jiného.

Moc se mi líbí, že neřeší, jaký bude výsledek z pohledu okolního světa, jestli je jejich nakreslený motýlek dost hezký pro kolemjdoucí nebo babičku, zajímá je pouze to, jestli se líbí jim samotným.

Věřit procesu

U dospělých vídám jiný přístup. Na dotaz, jestli mají chuť si něco nakreslit, se často zákaznice překvapeně zasmějí a odpoví jednu z nejoblíbenějších vět: „nemám s sebou děti“ nebo „to není pro mě, já kreslit neumím“. První odpovědi vůbec nerozumím, proč by kreslení, hraní si a odpočinek s pastelkami mělo být jen pro děti?

A tu druhou odpověď vyvracím snadno, ukazuji na stůl plný barevných květů a motýlů, které mívám na workshopech pro inspiraci, a vysvětluju, že jsem je nevybarvila všechny já – mnoho z nich nakreslily naše zákaznice (různého věku, od dětí až po paní seniorky) a nechaly mi je tam na výstavku. Byly to zákaznice, které většinou taky neměly fixy v ruce od základky, ale byly zvědavé a šly to zkusit.

A když se dospělí osmělí a sednou si nad omalovánky, běžně vídám, že se s tvorbou ze začátku trápí. Velmi řeší, že neví, jak na to, a dělají si starosti, že nebude výsledek na výstavku. Je pro ně důležitější, co si o kráse jejich díla bude myslet okolí, než jestli se bude líbit jim samotným. Procesu nejdříve moc nedůvěřují. A pak se pustí do práce.

Když potřebují a chtějí, techniku jim ukážu, kdo chce tvořit sám, toho neruším. V naprosté většině případům vidím, jak se mi pak před očima lidé proměňují. Opadají z nich starosti, uvolňují se, začínají přemýšlet, jaké barvy by se líbily jim, a ponořují se do tvorby. Zkoušejí si hrát a relaxují. Zjišťují, že dělat chyby je v pořádku, někdy je mohou napravit rozmytím fixů, a když se výtvor nepovede, vždycky si mohou vzít nové omalovánky a začít znovu. Zejména ženy z mého workshopu odcházejí jako vyměněné, přestože si nakreslily třeba jen jednoho motýla. Když si odnášejí v ruce dílo, které se jim líbí, svítí jim oči. Sledovat tuhle proměnu miluju.

Drzost v tvorbě

Naštěstí mě nikdo v dětství od svobodné tvorby neodradil a do dospělosti jsem si přinesla tvůrčí drzost. Mám nastavení v hlavě, že nakreslit obrázek vlčího máku, uháčkovat šálu nebo upéct nadýchaný muffin zvládnu. Proč by ne, když to zvládli jiní? Jdu to nejdřív zkusit, a až když to nejde, jsem ochotná uznat, že jsem přestřelila a na tuhle tvorbu se možná nehodím. Do té doby drze věřím, že to zvládnu.

Když tvořím, zajímá mě především, jestli se dílo líbí mě. Při samotné kresbě neřeším okolí a názor mého případného budoucího publika. Jsem přesvědčená, že z radosti a nadšení autora vznikají ty nejlepší díla, a navíc je nutně potřebujeme, abychom vydrželi tvořit a nevykašlali se na to při první nepříjemnosti.

Mám moc ráda hlášku úžasné lektorky digitální kresby Jitky Příhodové z Atelieru SKAME: „Když se ti nelíbí můj obraz, nakresli si svůj vlastní!“

Kreativita jde naučit

Přála bych si, aby tento přístup měli všichni. Protože jedině tak můžeme využívat všechny benefity, které nám rukodělná tvorba přináší. Pokud vám v hlavě stále zní slova úzkoprsé učitelky ze základky, která vám dávala ve výtvarce špatné známky a do života si nesete přesvědčení, že vy „na žádnou kreativní tvorbu nejste“, věřte, že je to jen v hlavě. Je to jen vaše přesvědčení.

Hezky je to vidět na příběhu chlapečka, který jsem četla na Instagramu, kdo byl autorem, už nevím.

Ve škole měli hodinu kreslení a ten den zrovna kreslili květiny. Chlapeček se pustil do práce, měl chuť si nakreslit květinu s modrým květem a bláznivým pokrouceným fialovým stonkem. Paní učitelka ho zarazila, že musí počkat na výklad, a vysvětlila, že dnes kreslí květinu s červeným květem a zeleným rovným stonkem. Chlapeček rostlinu nakreslil podle zadání. A tak to bylo každou hodinu. Postupně si zvykl nepouštět se nadšeně do práce a poslušně čekat, až dostane přesné zadání.

Po nějaké době do třídy nastoupila nová paní učitelka, která měla k výuce jiný přístup. Začala hodina výtvarné výchovy a chlapeček seděl a čekal na zadání jako obvykle. Nová paní učitelka se ho zeptala, na co čeká? Chlapeček vysvětlil, že čeká na zadání, aby věděl, co má kreslit. Paní učitelka mu řekla, že dnes kreslí květiny a zadání je pouze to, ať nakreslí takovou, na kterou má chuť. Chlapeček si sedl, chvíli přemýšlel a pak nakreslil květinu s červeným květem a zeleným rovným stonkem.

Nádobí počká

Ráda bych vzkázala všem dospělým, nenechte radost jen dětem. Účty k proplacení, hromada prádla i neumyté nádobí chvíli počkají. Ať už vás láká malování, pletení svetru, pečení barevných koláčů, skládání modelů letadel, psaní básní nebo focení, jděte to prostě zkusit. Volá vás to, máte chuť to dělat? Tak jděte na to co nejdřív!

Vždyť co nejhoršího se může stát? Jestli budete svůj nový koníček nesnášet, tak se na něj prostě vykašlete a hodíte svou tvorbu do koše. Vaše dílo se vám může nepovést, ale to nic neznamená, můžete začít znovu. Hlavní je užít si proces. A pokud vás nakonec nebude to pletení bavit, protože jste si to představovali jinak, než jaké to ve skutečnosti je, tak už to aspoň víte, nemusíte na něj dál myslet a můžete jít dělat něco jiného.

Hlavně si dovolte tvořit podle chuti a hrát si, jak je vám to příjemné. Rozhodně si to zasloužíte.

A pokud budete kreslit květinu, nakreslete ji podle sebe.

Na závěr bych chtěla říct, moc si vážím vás všech, kdo máte odvahu tvořit, a stejně tak mám pochopení pro všechny, koho kreativní tvorba volá, ale z nějakého důvodu to zatím nejde. A přeju vám, ať se to brzy změní. A třeba se spolu potkáme u kreslení :-)